Všimněte si, Job, tam v minulosti, rád o něm přemýšlím; on žil tam v těch dávných dobách, dokonce ještě předtím než to všechno bylo ustanoveno… pouze v Edenu. Mám Joba rád. Rád ho poslouchám, když mluví. On je významným mužem, knížetem východu. On odešel na východ; a všechna ta mladá knížata se před ním klaněla, a on byl velkým mužem. Miloval Hospodina; bál se Hospodina.
Jednoho dne satan přišel před Boha, před Boží syny a řekl… Bůh řekl: „Všiml sis mého služebníka Joba, toho spravedlivého muže, dokonalého; na zemi mu není nikdo podobný?“
Řekl: „Ó, jistě. Dáváš mu všechno, co chce a ohradil jsi ho a všechno možné,“ řekl, „není divu.“ Řekl: „Jistě, on Ti bude sloužit; vydělává spoustu peněz, má hodně dobytka, má v životě všechno.“ Řekl: „Jistě, každý Ti takhle bude sloužit.“ Pověděl: „Jestli mi ho vydáš do rukou, způsobím, že Ti bude zlořečit do očí.“
Bůh řekl: „Tomu nevěřím.“
Amen. Já… Mohl by mít dnes večer k tobě a ke mně takovou důvěru? Vidíte?
„Tomu nevěřím.“ Pověděl: „Je ve tvých rukou, ale nesahej mu na život.“
A tak on sestoupil, satan, ve vichřici, zničil všechny jeho stodoly a spálil jeho dobytek a koně a všechno ostatní. A Job, jako dobrý člověk, který věřil Bohu, jediný způsob, jaký měl, jak přicházet k Bohu, byl skrze ohnivé oběti, skrze beránkovu prolitou krev.
A tak teď, on měl několik synů a dcer. A když viděl, že jeho synové a dcery… On teď nevěděl — on, jako člověk, který si mohl dovolit jim koupit věci, takové, které by si mladí lidé přáli, ale nevěděl, jestli nezhřešili; ale řekl: „Možná, že zhřešili. Pak přinesu za ně oběť, protože to je jediná věc, o které vím, že ji mám dělat — přinést před Boha prolitou krev beránka.“
Ó, kdybychom měli dnes večer víc otců a matek, kteří se tolik zajímají o své děti, kteří by každý večer přinesli k trůnu milosti prolitou Beránkovu krev za své dítě, neměli bychom mezi mladými lidmi tolik toho řádění, jaké máme. A tak on řekl: „Možná, že zhřešili. Nevím, jestli ano, ale abych měl jistotu…“
Matky, víte, je to dnes hanba, i vy otcové, jak jsme lhostejní k dětem a k té malé mládeži. Necháte děti jít ven a necháte je prostě dělat, co se jim líbí — necháte je celou noc někde běhat, a tak dále, a když přijdou, zdá se, že vás to vůbec nezajímá. Dovolujete, aby vaše dívky chodily ven s chlapci, kteří kouří a pijí a chodí do herny a aby celou noc protancovaly a potom se vrátily. A pak říkáte, že jste křesťané a dovolujete takové věci? To není správné. Měli bychom je vést k Pánu.
Měli byste na ni čekat, až se vrátí domů, pak byste ji měli obejmout a říci: „No, miláčku, pojď sem. Klekněme a pomodleme se. Maminka neví, kde jsi byla, ale doufá, že jsi byla dnes večer slušná; ale možná jsi nebyla, přinesme Bohu oběť díkuvzdání a vzdejme mu díky.“ Řeknu vám, oni by dnes měli jiné děti, kdyby to tak dělali a kdybychom měli více takových otců jak Job, vidíte.