Božství

Přiznávám, že je potřeba skutečné zjevení od Ducha svatého k porozumění pravdy o Božství.
Abychom mohli Božství porozumět, musíme vzít Bibli jako celek.

Jan 1:1 a 14
1 Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo u Boha, a to slovo byl Bůh…
14 …a slovo bylo (učiněno) tělem a přebývalo mezi námi.

I. Mojžíšova 1:1
Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.

Předtím než byl začátek, byla věčnost. Začněme od věčnosti, tzn. předtím, než Bůh stvořil nebe a zemi. Ne v I. Mojžíšově 1:1 nebo v Evangeliu Jana 1:1.

Předtím než začal čas, tam byl ELOHIM – veliký věčný Duch; „JÁ JSEM“ – SÁM-existující Jeden, také znám jako JHVH.

Vlastnosti charakterizující Elohima jsou:

• Věčný (Nemá ani začátek, ani konec)
• Všemohoucí (On je všemohoucí)
• Vševědoucí (On zná všechno)
• Všudypřítomný (On může být všude)
• Suverénní (Dělá, co chce)
• Nekonečný (On nemá žádné meze)

Co Bible říká o „Bůh Elohim“:

Izaiáš 43:10-11
Žádný bůh nebyl přede mnou utvořen a ani po mně nebude. Já, já sám jsem Hospodin a není spasitele kromě mne.

Izaiáš 45:21
[Kdo jiný] než já, Hospodin? Kromě mě jiný Bůh není, spravedlivý Bůh a spasitel – [není tu] žádný kromě mne!

Žalm 86:10
Vždyť ty jsi veliký, činíš zázraky, jediný Bůh jsi ty!

Izaiáš 37:16
Hospodine zástupů, Bože Izraele, jenž trůníš na cherubech, ty jsi jediný Bůh všech království země! To ty jsi učinil nebesa i zem!

II. Mojžíšova 20:2-3
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne.

Elohim má věčné myšlenky a atributy, které on chtěl vyjádřit. Chtěl být jako:

Aby tyto atributy (myšlenky) Bůh mohl zamanifestovat (tzn. projevit), potřebuje TĚLO, aby je mohl provést.

Pak od Boha vyšlo “LOGOS” – SLOVO.

Jan 1:1-3 a 14
1 Na počátku bylo Slovo (LOGOS) a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
3 Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je.
14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

“LOGOS” znamená “Božské vyjádření Boha”; vyjádření “OBRAZU” neviditelného Boha.

“LOGOS” znamená “něco, co promluvilo; co obsahuje myšlenky mluvčího”.

“LOGOS” je “TEOFÁNIE” Boha. Tento “LOGOS” je “SYN” v předznamenání. Tento “LOGOS” je “KRISTUS”. Tento “LOGOS” stvořil všechny věci.

I. Mojžíšova 1:1
Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.

Kolossenským 1:15-17
15 [Kristus] je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření.
16 Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím – to, co je vidět, i co vidět není, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše
17 a on je přede vším a jím všechno stojí. (je uvedeno v existenci)

Kolossenským 2:9
Vždyť v Kristu bydlí celá plnost božství tělesně.

A potom z existence Otce vyšlo Logos, což byl Syn, který byl teofanií, což bylo tělo toho velikého Boha Jahve vycházející v božském Těle. To bylo Logos. Z těch velikých Pramenů Života vyšlo Slovo. A tam byla teofanie, což byl Bůh ze Slova.

Pak tato teofanie se stala tělem v osobě Ježíše Krista. A pak veškerá plnost Trojice přebývala v Něm: Otec, Syn i Duch Svatý, vše v jednom.

Ten veliký pramen, ten veliký pramen Ducha, který neměl ani začátek ani konec, ten veliký Duch se začal formovat ve stvoření; a ten Logos, který z toho vycházel, byl Synem Božím. To byla jediná viditelná forma, kterou ten Duch měl. Byla to teofanie, což znamená tělo, a to tělo se podobalo lidskému tělu.

A ten tělesný tvar byl nazván vědeckým pojmem, “Logos.” Ten Logos, který vyšel od Boha. Jinými slovy, kdybychom vyhledali lepší slovo, mohli bychom říct teofanie. Teofanie je lidské tělo, které je oslavené. Ale ne tak docela z masa a krve, jak bude v tom oslaveném stavu, ale přesto je ve stavu lidského těla, i když nejí, i když nepije, ale je to tělo. Tělo, které na nás očekává, jakmile opustíme tohle. Nuže, v tom pak vstupujeme do toho těla. A to je právě ten druh těla, ve kterém byl Bůh. Protože On řekl, “Učiňme člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho.”

Manifestace Boha:

1. Melchisedech

Židům 7:1-3
1 Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, který se vracel od vítězství nad králi; dal mu požehnání
2 a Abraham mu ze všeho oddělil desátek. Jeho jméno se v první řadě vykládá jako “Král spravedlnosti”, dále je to také král Sálemu, což znamená “Král pokoje”.
3 Bez otce a matky, bez rodokmenu, bez narození a úmrtí, podoben Božímu Synu zůstává knězem navždycky.

“Nyní, MELCHISEDECH, Král Sálemu, nejvyšší Kněz, ten Král pokoje, což nebylo nic jiného než první část Pána Ježíše Krista, a když se On setkal s Abrahamem, On snědl s Abrahamem Večeři Páně a požehnal mu. Kým byl tento kněz? Nikým jiným než ztělesněným Pánem Ježíšem Kristem. Potom co se setkal s Abrahamem a dal mu, jakožto lidu, s kterým uzavřel smlouvu, Večeři Páně, byl ve své velkolepé moci tím Stejným i o něco později.”

Melchisedech – vyjádřen v těle

“Když byl Ježíš zjeven ve Starém zákoně v teofanii, v osobě Melchisedechově, ne v kněžství, ale v osobě muže. Protože tento muž (Ježíš) se ještě nenarodil, ale On byl v teofanii; a tak On neměl ani otce ani matku. On byl samotným Bohem. On byl projeven ve formě muže, který se jmenoval král Sálemu, což je král Pokoje a král Spravedlnosti. Rozumíte? On byl Melchisedechem. On neměl ani otce, ani matku, ani počátek dnů, ani konec života, rozumíte. To byl Ježíš v teofanii, ve formě člověka.”

Další zastoupení (vyjádření) Boha:

K Mojžíši a k Izraeli

     Bůh jako:

• Ohnivý sloup
• Oblak během dne
• Sláva Shekinah
• Manna z nebe
• Mosazný had
• Skála v poušti

Bible prorokuje:

Izaiáš 9:6
Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.

„Zde si všimněte: Ježíš je nazván Otcem věčnosti; jak je to možné, když někteří tvrdí, že Osoba Ježíše je rozdělena na Ježíše a Otce. Proto to nemůžou být osoby a zároveň je Bohem.“

Izaiáš 7:14
Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazve jméno jeho Immanuel.

Marie jako inkubátor Boží krve

Lukáš 1:30-31
30 Anděl jí řekl: Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha!
31 Hle, počneš v lůnu, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.

On si ji použil jakožto inkubátor, ale dítě patřilo výhradně Bohu. Opravdu. On byl stvořitelem jak i vajíčka tak i hemoglobinu. A hemoglobin pochází samozřejmě od mužského pohlaví, a On byl stvořitelem toho. A Marie to dítě porodila bez žádné senzace, o nic víc, než že ji zastínil Duch svatý, a stvořil v jejím lůně krevní buňku a vajíčko, a zplodil toho muže, Ježíše Krista.

„A ten veliký STVOŘITEL SE STAL mým SPASITELEM, sestoupil dolů, do malé BUŇKY KRVE, NE skrze člověka, ale PANNA se stala ženou; a vzal tuto malou buňku ženy, a ZFORMOVAL SI MALÝ DŮM a PŘEBÝVAL V NÍ. Ó, to – to by mělo být překvapující. JAHVE nad hromadou hnoje ve chlévě, pláče: JAHVE v JESLÍCH se slámou. To je VĚČNÉ ZNAMENÍ.“

„To nebyla židovská krev. To nebyla pohanská krev. To byla tvůrčí buňka krve, Sám Bůh. A teď, skrze tuto Krev, tvořil smíření za naše hříchy, očišťuje věřícího, odebírajíc všechny jeho hříchy od něj pryč, tak jako kdyby nikdy před tím nezhřešil. Bůh je vhazuje do moře zapomenutí.“

2. Ježíš je MUŽ s lidským tělem, duší a duchem

I. Timoteovi 3:16
Tajemství zbožnosti je nesporně veliké: Bůh byl zjeven v těle,……

„Ale první věcí, kterou je, je trojitá bytost, jako například Otec, Syn, a Duch Svatý. Otec, Syn a Duch Svatý jsou tři tituly týkající se jedné bytosti, kterou je Ježíš Kristus.“

„A ty jsi DUŠE, TĚLO a DUCH. Ale je potřeba všech těch třech abys byl ty. Pouze s jedním z nich, nemůžeš být ty. Je potřeba těch TŘECH, abys existoval ty… Ty žiješ v domě – DUŠE, TĚLO a DUCH. Takto žil Bůh v Ježíši Kristu, dohromady DUŠE, TĚLO a DUCH.“

A tak víme, že v něm přebývala Plnost Božství v těle. Celé božství bylo v něm. On byl současně Otcem, Synem i Duchem Svatým, avšak přebýval v lidském těle – teofánie Boha, veliký obraz Boha, podle kterého on stvořil člověka, potom ho umístil na zemi…. On měl tělo; Bůh není bez těla. Bůh má tělo, a ono vypadá jako člověk.“

Bůh se stal člověkem

„Bůh je duch. On neměl ruce, dokud se nestal Ježíšem. Neměl paty, ramena, nohy atd., dokud se nestal Ježíšem. On přišel do stáje, narozen nad hromadou hnoje.“

„A malý Jahve plakal v jeslích, malý Jahve hrál si jako chlapec, malý Jahve dřel jako člověk, On zkřížil svou úlohu [hereckou roli] s námi. Bůh se stal člověkem. Když se narodil Ježíš Kristus, Bůh byl člověk na zemi… Dřel a pracoval a věděl, co to je být náctiletým. Prošel si každým pokušením, kterým procházíme my. Bůh to udělal, aby mohl vykonávat svůj spravedlivý soud.“

Jan 8:56-59
56  Abraham, váš otec, se těšil, že uvidí můj den, uviděl ho a zaradoval se.
57  Židé mu na to řekli: Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama? 
58  Ježíš jim odpověděl: Amen, amen pravím vám: Dřív než byl Abraham, já jsem. 
59  Tehdy Židé vzali kamení, aby je na něho házeli.

Jan 10:30-33
32 Já a Otec jsme jedno. 
31 Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali.
32 Ježíš jim na to řekl: Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce. Za který z nich mě chcete kamenovat?
33 Židé mu odpověděli: Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.

Jan 14:8-9
8 Filip mu řekl: Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.
9 Ježíš mu řekl: Tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mne? Filipe, kdo vidí mne, vidí Otce. Jak můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

Zde je jedna otázka: Jak je tedy možné, aby byly 3 osoby? Filip se ptá: „Ukaž nám Otce.“ Ježíš odpovídá stručně: „Já jsem Otec.“ A pak říká: „…od Otce svého.“ Kde je tedy odpověď?

Odpověď je uprostřed! K tomuto porozumění je potřeba Božího zjevení.

I. Korintským 2:2
Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.

Apoštolé nechtěli znát nic jiného než Ježíše.

3. Mudrci uctívají dítě

Matouš 2:11
Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.

Zlato mluví o Božství. Zlato představuje království.

Myrha je hořká bylina. Myrha symbolizuje smrt a nejvyšší oběť. – „On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a sinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“ (Izaiáš 53:5).

Kadidlo je parfém, sladce vonící vůně; kadidlo mluví o službě, o svatém kněžství.

Ježíš jako dvanáctiletý chlepec

Lukáš 2:40
Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.

„Tento malý chlapec, dvanáctileté dítě, v té době v něm Otec nepřebýval, protože On sestoupil na něj, když byl pokřtěn; on viděl, jak Duch Boží sestupuje (Vidíte?), a šel v Něm.“

Křest v řece Jordán

Jan 1:32-34
32 Jan vydal svědectví: Viděl jsem Ducha, jak sestoupil z nebe jako holubice a zůstal na něm.
33 Já jsem ho neznal, ale Ten, který mne poslal křtít vodou, mi řekl: Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.
34 Já jsem to viděl a vydávám jsem svědectví, že on je Boží Syn.

„Na počátku Jeho služby, když Duch Svatý na Něj sestoupil, když Jej Jan křtil, a On se stal Pomazaným Mesiášem… Teď, pamatujte si, když se narodil On byl Božím Synem. On byl Božím z panny narozeným Synem. Ale když on se stal Mesiášem, když na Něj sestoupil Duch Svatý, tehdy se stal Mesiášem, protože “Mesiáš” znamená “pomazaný.” Vidíte? A On se stal Pomazaným, když Duch Svatý na Něj sestoupil.“

Lukáš 3:23
Ježíš sám začínal asi ve třiceti letech. Byl to, jak se myslelo, syn Jozefův.

30 let – význam

Josef byl ve 30 letech, když ho faraon pověřil, aby se stal jeho zástupcem Egypta (I. Mojžíšova 41:46); David měl 30 let, když se stal králem (II. Samuelova 5:4), Lévité a kněží dělají totéž (IV. Mojžíšova 4:2-3).

Ježíš ukazuje svou trojitou službu

Po čtyřicetidenním půstu byl Ježíš ďáblem třikrát pokoušen (Matouš 4:1-11) – Ježíš je pokoušen (jeho služba):

• pro chleba
• pro pýchu
• pro slávu

První tah: uzdravování a zázraky

Druhý tah: prorokování a rozeznávání

Třetí tah: zjevení Slova

Náš Pán Ježíš Kristus – JAK ČLOVĚK, TAK BŮH:

ČLOVĚK	BŮH
Pokoušen ďáblem (Matouš 4:4)	Přemohl Slovem
Toužil po jídle (Marek 11:12)	Nakrmil 5 000 lidí Chlebem života (Jan 6:10) – „Já jsem Chleba života“
Ztrápen (Marek 4:39)	Přimluvil bouři (Marek 4:39)
Plakal (Jan 11:35)	Vzkřísil mrtvé (Lazar: Jan 11:32 – 45)
Zemřel (Marek 15:37)	Vstal z mrtvých (Lukáš 24:6)
Víc než 50 let starý? Viděl Abrahama.	„Předtím než Abraham, JÁ JSEM BYL“ – „Já jsem ta skála v poušti…“

Hora proměnění

Matouš 17:1-5
1 Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a jeho bratra Jana, vyvedl je o samotě na vysokou horu
2 a proměnil se před nimi. Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo.
3 A hle, uviděli Mojžíše a Eliáše, jak s ním rozmlouvají.
4 Petr na to Ježíšovi řekl: Pane, dobře že jsme tu! Jestli chceš, uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.
5 Než to dořekl, náhle je zahalil zářící oblak. Vtom se z oblaku ozval hlas: Toto je můj milovaný Syn, v něm jsem nalezl zalíbení. Jeho poslouchejte.

V zahradě Getsemane

„Jeho poslední nářek, “Eli, Eli. Bože můj, Bože můj,” to byl člověk. “Proč jsi mne opustil?“ V zahradě Getsemane Jej pomazání opustilo, víte, On musel zemřít jako hříšník. On zemřel jako hříšník, to nebyly Jeho hříchy, ale moje a tvoje. To je tam, kam se tato láska dostane, nesouc moje hříchy.“

„Duch Jej opustil v zahradě Getsemane; musel zemřít ten člověk. “Zamyslete se, že On to nemusel udělat. To byl Bůh. Bůh pomazal to tělo, což bylo lidské tělo, a On nemusel… Kdyby tam vyšel jako Bůh, nikdy by nemusel zemřít takovou smrtí; nemůžete přece zabít Boha.“

Marek 14:32-36
32 Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: Posaďte se tu, než se pomodlím.
33 Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha.
34 Řekl jim: Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.
35 Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula.
36 Tehdy řekl: Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.

Na kříži

I. Timoteovi 3:16
Tajemství zbožnosti je nesporně veliké: Bůh byl zjeven v těle.

„Bůh zahalený v Ježíši, aby na kříži vykonal dílo spasení… Bůh nemohl zemřít v duchu; On je věčný. Ale On musel si vzít na sebe masku a zahrát tu část se smrtí. On zemřel, ale On to nemohl učinit ve své formě Boha. On to musel udělat ve formě Syna, jako Syna Člověka na zemi.“

„V přirozeném životě tvé tělo musí žít z něčeho, co zemřelo; potom tedy musí něco duchovně zemřít, aby byl zachráněn tvůj duchovní život. A Bůh se stal materiálem, tělem, a zemřel, abychom my mohli žít.“

„To je přesně to, co On byl. ,Ovládán bohem,‘ říká Bible. 1. Timoteovi 3:16: „Bez diskuze, veliké jest tajemství pobožnosti: Bůh byl zamanifestován v těle.“ Ovládán Ním s našima rukama. To tělo byl Bůh. Určitě byl. On byl Bůh všude, ve formě lidské bytosti.“

Matouš 27:46
Okolo třetí hodiny pak Ježíš hlasitě vykřikl: Eli, Eli, lama sabachtani? To je: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Marek 15:37
Vtom Ježíš hlasitě vykřikl a vydechl naposled.

Ježíš šel k duším ve vězení

I. Petrova 3:18-20
18 Vždyť i Kristus, sám spravedlivý, jednou trpěl za hříchy nespravedlivých, aby nás přivedl k Bohu. V těle podstoupil smrt, ale v Duchu dostal život.
19 Tehdy přišel kázat duchům v žaláři –
20 těm, kteří kdysi za Noemových dnů nechtěli uposlechnout, zatímco Bůh trpělivě čekal, než se postaví archa, v níž se skrze vodu zachránilo jen několik (totiž osm) duší.

Kristovo oslavené tělo

Po zmrtvýchvstání se Ježíš čtyřicet dní objevoval v oslaveném těle. Ukázal se například apoštolům v Emauz a v Jeruzalémě. Jeho oslavené tělo se smí zjevit, zmizet, může něco sníst, ale už nemůže zemřít. (Lukáš 24:36-40)

I. Korintským 15:40-44
40 Jsou také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná je sláva nebeských a jiná pozemských.
41 Jiná je sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, i samotné hvězdy se jedna od druhé ve slávě liší.
42 Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné.
43 Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné.
44 Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní. Ano, tak jako je přirozené tělo, je i tělo duchovní.

Jan 20:24-29
24 Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z dvanácti, Tomáš zvaný Dvojče, tam nebyl.
25 Ostatní učedníci mu říkali: “Viděli jsme Pána!” “Dokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,” odpověděl jim, “dokud prstem nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy neuvěřím.”
26 O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: “Pokoj vám.”
27 Potom řekl Tomášovi: “Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.”
28 Tomáš zvolal: “Můj Pán a můj Bůh!”
29 Ježíš mu řekl: “Tomáši, uvěřil jsi, protože jsi mě viděl. Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.”

Kristovo nanebevstoupení

Skutky 1:9-11
9 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku.
10 Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu
11 a řekli jim: “Galilejci, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“

Kristus nyní sedí na trůnu Božím – Jeho kněžství je naplněno. On je nyní Velekněz, který může být dotknut naší slabostí.

Zjevení 3:21
Kdo vítězí, tomu dám usednout se mnou na mém trůnu, jako jsem i já zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůnu.

Marek 12:36
Vždyť sám David řekl v Duchu Svatém: `Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.´

Skutky 7:55-56
55 [Štěpán] však, plný Ducha Svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici
56 a zvolal: “Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!”

Židům 5:5-10
5 Právě tak si ani Kristus nepřivlastnil slávu velekněze, ale dal mu ji Ten, který mu řekl: “Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška tvým Otcem.”
6 A jak říká zase jinde: “Jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu.”
7 On za svého pozemského života přinášel s hlasitým křikem a slzami modlitby a prosby Tomu, který ho mohl uchránit před smrtí, a ve své úzkosti byl vyslyšen.
8 Ačkoli byl Boží Syn, naučil se z toho, co vytrpěl, poslušnosti.
9 Jakmile dosáhl cíle, stal se pro všechny, kdo jej poslouchají, původcem věčného spasení,
10 když ho Bůh jmenoval veleknězem podle Melchisedechova řádu.

Židům 3:1-2
1 A proto, moji svatí bratři, společníci v nebeském povolání, hleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Krista Ježíše,
2 který byl věrný Tomu, jenž ho ustanovil, tak jako Mojžíš byl věrný v celém Božím domě.

Duch Krista se vrací: zaslíbení návratu Ducha Kristova padesát dnů od zmrtvýchvstání:

Lukáš 24:49
Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.

Skutky 1:8
Přijmete ale moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku, v Samaří a až na konec světa.

Skutky 2:1-4
1 Když přišel den Letnic, byli všichni svorně spolu.
2 Náhle se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli.
3 Ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, které se rozdělily a spočinuly na každém z nich.
4 Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

Kdo je Duch Svatý?

Jan 14:16-20
16 Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, který s vámi zůstane na věky,
17 totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás.
18 Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám.
19 Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete žít i vy.
20 V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.

Galatským 4:6
A protože jste synové, Bůh poslal do vašich srdcí Ducha svého Syna, volajícího: “Abba, Otče!”

I. Korintským 3:16
Copak nevíte, že jste Boží chrám? Vždyť ve vás přebývá Boží Duch!

Kolossenským 1:26-27
26 Toto tajemství bylo po věky a pokolení skryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým.
27 Jim, a to i mezi pohany, se Bůh rozhodl svěřit bohatství tohoto slavného tajemství: Kristus je ve vás! Ta naděje slávy!

Apoštol Pavel (Saul) se setkává s Ježíšem – Ježíš se znovu ukazuje ve formě ohnivého sloupu:

Skutky 9:1-5
1 Saul stále ještě chrlil smrtelné výhrůžky proti Pánovým učedníkům. Šel za veleknězem
2 a vyžádal si od něj listy pro synagogy v Damašku, aby tam mohl vyhledat přívržence té Cesty – jak muže, tak ženy – a přivést je v poutech do Jeruzaléma.
3 Když už se cestou blížil k Damašku, náhle ho obklopilo světlo z nebe.
4 Padl na zem a uslyšel hlas: “Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?”
5 Zeptal se: “Kdo jsi, Pane?” Pán odpověděl: “Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Marně kopeš proti bodcům.”

Kristův druhý příchod: VZETÍ

Ztělesněný Bůh přichází nazpět pro svou nevěstu po sedmi církevních věkách.

Vytržení je proces: křik, hlas a trouba. (I. Tessalonicenským 4:16-18)

Kristus přijde jako zloděj v noci; v mžiku oka. (I. Tessalonicenským 5:4, II. Petrova 3:10, Zjevení 16:15)

O času dokončení služby se mluví v Malachiáši 4; o poselství o víře k vytržení ve Zjevení 10:7 a v Lukáši 17:30.

Šest vytržení v Bibli

Tři vytržení ve Starém Zákoně:

• Enoch (Genesis 5:24)

• Eliáš (II. Královská 2:1)

• Svatí Starého Zákona (Matouš 27:50-53)

Tři vytržení v Novém Zákoně:

• Pán Ježíš (Skutky 1:9)

• Pohanská Nevěsta (I. Tessalonicenským 4:16-17)

• Dva svědci (Zjevení 11:12)

Po vzetí Nevěsty Kristus pošle dva proroky (Mojžíše a Eliáše) k vyvolání 144 000 Židů na hostinu smíření během Období soužení.

Zjevení 11:3-6
3 Zmocním ale dva své svědky, kteří budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní, oblečeni pytlovinou.
4 To jsou ty dvě olivy a dva svícny stojící před tváří Boha vší země.
5 Kdyby jim chtěl někdo ublížit, vyjde z jejich úst oheň a pohltí jejich nepřátele. Kdyby jim chtěl někdo ublížit, musí takto zahynout.
6 Ti dva mají moc zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršel déšť. Mají také moc nad vodami, aby je obraceli v krev a aby zasáhli zemi jakoukoli ranou, kdykoli budou chtít.

Třetí Kristův příchod

Zjevení 19:11-16
11 Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje.
12 Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. 13 Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží.
14 Za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem.
15 Z jeho úst vycházel ostrý meč, aby jím bil národy. On sám je bude pást železnou holí; on sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu Všemohoucího Boha.
16 Na svém rouchu a na boku má napsané jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ.

Oheň Armagedonu připraví zemi pro Milénium. Kristus a Nevěsta vládnou v Miléniu – 1000 let líbánek na Zemi – Kristus provádějící roli jako Syn Davidův.

Edenská zahrada bude obnovena pro posledního Adama a Jeho nevěstu.

Bude stvořeno nové nebe a nová země.

Potom je Satan zničen a pak z bílého trůnu přichází rozsudek.

Zjevení 21:1-4
1 Potom jsem uviděl nové nebe a novou zemi. První nebe a první země totiž pominuly a moře již nebylo.
2 Já Jan jsem uviděl svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje od Boha z nebe, připravený jako nevěsta okrášlená pro svého manžela.
3 Uslyšel jsem mocný hlas z nebe: “Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem.
4 Bůh jim setře každou slzu z očí a smrt už nebude, ani nářek ani křik ani bolest už nikdy nebude; neboť první věci pominuly.”

Nastává opět věčnost. Úřad Synovství bude ukončen.

I. Korintským 15:24-28
24 Potom přijde konec: až Kristus přemůže veškerou vládu, vrchnost a moc, předá království Bohu a Otci.
25 Musí totiž kralovat, než mu Bůh položí všechny nepřátele k nohám.
26 Poslední nepřítel, jenž bude přemožen, je smrt.
27 Vždyť “všechno položil k jeho nohám.” (Když ovšem říká, že je mu všechno poddáno, je zřejmé, že je to všechno kromě Toho, který mu to poddal.)
28 Až mu tedy bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem.

Římanům 8:29
Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby se podobali jeho Synu, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha bratřími.

ROZDĚLENÍ JEDNOHO BOHA

(Také znám ve třech úřadech nebo třech manifestacích JEDNOHO BOHA, ale NIKDY TŘECH OSOB!)

OTCOVSTVÍ	SYNOVSTVÍ	DUCH SVATÝ
Bůh “NAD” námi	Bůh “S” námi	Bůh “V” nás
PÁN	JEŽÍŠ	KRISTUS
Sloup ohně u Mojžíše	Lidské tělo	Sloup ohně o Letnicích
JEDEN BŮH: Bůh EN MORPHE = JEDEN BŮH měnící  “masky”
Jako Otec	Jako Syn	Jako Duch Svatý
JEDEN ČLOVĚK – PŘÍKLAD: OTEC SYN MANŽEL DĚDEČEK

„Ježíš Kristus je Bůh“

„No, a to je to zjevení ─ Ježíš Kristus je Bůh. Jahve Starého zákona je Ježíš Nového. Bez ohledu na to, jak velice byste se o to i pokoušeli, nemůžete dokázat, že jsou tři Bohové. Nicméně na druhé straně je k tomu zapotřebí zjevení Duchem svatým, aby byla poznána pravda, totiž, že On je Jeden. Je k tomu zapotřebí zjevení, abychom viděli, že Jahve Starého zákona je Ježíš Nového. Satan se vetřel do církve a lidi na tuto pravdu zaslepil. A když už jednou byli zaslepeni, netrvalo to dlouho, a Římská církev přestala křtít ve jménu Pána Ježíše Krista.

Přiznávám, že je zapotřebí skutečného zjevení od Ducha svatého k porozumění pravdy o Božství v těchto dnech, kdy je Písmo mezi námi tak překrouceno. Církev vítězů a přemožitelů je však postavena na zjevení; proto můžeme očekávat, že nám Bůh svoji pravdu zjeví. Co se vodního křtu týče, tady teď opravdu nepotřebujeme žádné zjevení, protože ono je rovnou zde a hledí vám přímo do očí. Myslíte, že by bylo možné, aby apoštolové, byť i jen na jednu minutu, upustili od přímého rozkazu Božího, křtít ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého, a byli by tak nalezeni v úmyslné neposlušnosti? Znali to Jméno, a proto neexistuje jediné místo v Písmu, kde by křtili jinak než ve jménu Ježíše Krista. Zdravý lidský rozum vám přece musí říci, že kniha Skutků je církev v akci; a jestliže tímto způsobem křtili, pak je to ta správná cesta, jak má být křtěno. Pokud si však myslíte, že je to přísné, co si pak myslíte o tom, že každý, kdo nebyl pokřtěn ve jménu Pána Ježíše Krista, musel být pokřtěn ještě jednou?

Skutky apoštolů 19:1−6: A když byl Apollos v Korintu, stalo se, že Pavel prošel horními kraji a přišel do Efezu. A když tam našel některé učedníky, řekl jim: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ Ale oni mu řekli: „Nikdy jsme ani neslyšeli, že je Duch svatý.“ Řekl jim: „Jak jste tedy pokřtěni?“ A oni řekli: „Janovým křtem.“ Pavel tedy řekl: „Jistě, Jan křtil křtem pokání a říkal lidem, aby uvěřili v Toho, který měl přijít po něm, to je v Krista Ježíše.“ Když to tedy uslyšeli, byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, a oni mluvili jazyky a prorokovali. Tady to je! Tito dobří lidé v Efezu slyšeli o přicházejícím Mesiáši. Jan o Něm kázal. Byli pokřtěni k pokání z hříchů; ve víře očekávali na Ježíše. Avšak nyní byla doba ohlédnout se zpět na Ježíše a dát se pokřtít na odpuštění hříchů. Byl čas, aby přijali Ducha svatého. A když byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše Krista, vkládal na ně Pavel ruce a Duch svatý na ně sestoupil.

Ó, ti vzácní lidé v Efezu byli ušlechtilými lidmi, a pokud někde někdo měl to právo mít pocit jistoty, pak to byli oni. Všimněte si, jak daleko došli. Oni prošli celou cestu, až byli hotovi přijmout přicházejícího Mesiáše. Byli na Něho připraveni. Ale nevidíte, že i přesto vše Jej minuli? On přišel a odešel. Bylo zapotřebí, aby byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše Krista. Potřebovali být naplněni Duchen svatým.

Jestliže jste pokřtěni ve jménu Pána Ježíše Krista, naplní vás Bůh svým Duchem. To je Slovo. Skutky 19:6 – to, co jsme četli – bylo vyplněním Skutků 2:38: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého.“ Hleďte, Pavel řekl skrze Ducha svatého přesně totéž, co řekl skrze Ducha svatého Petr. A co bylo řečeno, nemůže být změněno. Musí to zůstat od Letnic až ke křtu posledního vyvoleného stejné. Galatským 1:8: „Ale kdybychom vám my anebo anděl z nebe kázali jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet.“

Tedy, někteří z vás ‚jednotářů‘ křtí nesprávně. Vy křtíte k obnovení, jako kdybyste tím ponořením do vody mohli být spaseni. Obnovení nepřichází vodou, ale je to dílo Ducha. Muž, který z Ducha svatého přikázal: „Čiňte pokání, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista,“ neřekl, že voda obnovuje, ale že je to jen důkaz dobrého svědomí vůči Bohu, a to je všechno. 1. Petrova 3:21: „Podobným způsobem také nás nyní zachraňuje křest, nikoli odstraněním tělesné špíny, ale dobrého svědomí k Bohu, skrze vzkříšení Ježíše Krista.“ Tak tomu věřím.

Pokud má někdo takovouto nesprávnou představu, že by mohlo být historicky dokázáno, že se křest prováděl jinak než ve jménu Ježíše Krista, tomu radím, aby si přečetl církevní dějiny a vyhledal si to sám. Níže uvedený případ je pravdivá zpráva o vodním křtu v Římě v roce 100 po Kristu, zveřejněná v časopisu Time z 5. 12. 1955: „Diakon zvedl ruku a Publius Decius vstoupil dveřmi ke křtitelnici. Marcus Vasca, obchodník se dřevem, stál až po pás ve vodě. Usmíval se, když se Publius brodil vodou a postavil se vedle něj. ‚Věříš?‘, zeptal se. ‚Věřím,‘ odpověděl Publius. ‘Věřím, že mé spasení je od Ježíše Krista, který byl ukřižován pod Pontským Pilátem. S Ním jsem zemřel, abych s Ním měl věčný život.‘ Pak ucítil, jak ho silná paže strhla dozadu a ponořila ho do vody. Když se za ním studená voda zavírala, v uších mu zněl Marcusův hlas: ‚Křtím tě ve jménu Pána Ježíše.‘

Až do doby, než se tato pravda ztratila (a nevrátila se až v tomto posledním věku, to znamená od Nicei až na rozhraní tohoto století), křtili ve jménu Pána Ježíše Krista. Ta pravda se nicméně musí znovu vrátit. Satan nemůže zjevení zabránit, pokud je Duch chce dát.

Ano, kdyby existovali tři Bohové, pak byste mohli plným právem křtít v Otce a v Syna a v Ducha svatého. Ale zjevení, které bylo Janovi dáno, bylo, že je jeden Bůh a Jeho jméno je PÁN JEŽÍŠ KRISTUS.  A křtíte jen v JEDNOHO Boha, Jeho samého. Proto Petr křtil o Letnicích tak, jak křtil. Musel být věrný zjevení, které bylo dáno: „Ať tedy ví s jistotou všechen dům Izraele, že Bůh Ho učinil Pánem a Kristem – toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ To je On: „Pán Ježíš Kristus.“

Pokud je Ježíš ‚zároveň‘ Pánem i Kristem, pak On (Ježíš) je a nemůže být nikým jiným než „Otcem, Synem a Duchem svatým“ v JEDNÉ osobě, zjevené v těle. Neníto „Bůh ve třech osobách, svatá trojice“, ale jeden Bůh, jedna Osoba, se třemi hlavními tituly a třemi úřady, které tyto tituly dokazují. Poslechněte si to ještě jednou. Tentýž Ježíš je ‚zároveň‘ Pán i Kristus. Pán (Otec) a Kristus (Duch svatý) jsou JEŽÍŠ, neboť On (Ježíš) je ‚zároveň‘ Pán i Kristus.

Pokud nám toto neukáže zjevení Božství, pak to neudělá nic jiného. Pán není nikdo jiný. Kristus není nikdo jiný. Tento Ježíš je Pán Ježíš Kristus — JEDEN BŮH.

Filip jednoho dne řekl Ježíšovi: „Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mne, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak to, že tedy říkáš: ‚Ukaž nám Otce‘? Já a Otec jedno jsme.“ Jednou jsem to citoval a jedna paní řekla: „Okamžik, pane Branhame, vy a vaše žena jste také jedno.“

Řekl jsem: „Ne tímto způsobem.“

Zeptala se: „A jak tedy?“

Řekl jsem jí: „Vidíte mne?“

„Ano.“

„A vidíte moji ženu?“

„Ne.“

Řekl jsem: „Tady se jedná o zcela jiný druh jednoty, protože Ježíš řekl: Kdo vidí mne, vidí Otce.“

Prorok řekl, že v čase večera bude světlo. Slova jedné písně jsou následující:

V čase večera bude světlo, stezku do Slávy najdete určitě na cestě vodního křtu; hle, dnešní světlo – pohřbeni v drahocenném Ježíšově jménu. Mladí a staří, čiňte pokání ze svých hříchů, Duch svatý vejde do vás jistě. Večerní světlo přišlo a je skutečností, že Bůh a Kristus jsou jedno.

Před nedávnem jsem mluvil s jedním židovským rabínem. Řekl mi: „Vy pohané přece nemůžete Boha ‚rozseknout‘ na tři kusy a dát Jej potom nějakému Židu; nejsme přece tak hloupí.“

Řekl jsem mu: „No, a o to se právě jedná, rabi, my jsme ‚nerozsekli‘ Boha na tři kusy. Věříš přece prorokům, že ano?“

On řekl: „Samozřejmě.“

„Věříš Izaiáši 9:6? O kom to mluvil prorok?“

 „O Mesiáši.“

Řekl jsem: „V jakém poměru bude Mesiáš k Bohu?“

On řekl: „Bude Bohem.“

Řekl jsem: „To je správné.“ Amen.

Nemůžete z Boha udělat tři osoby, nebo ho rozložit na tři díly. Žádnému Židu nemůžete říci, že je nějaký Otec, Syn a Duch svatý. Hned by vám řekl, odkud se tato myšlenka vzala. Židé vědí, že toto vyznání bylo ustanoveno na koncilu v Nicei. Není divu, že námi opovrhují jako pohany.

Mluvíme o jednom Bohu, který se nemění. Židé  tomu také věří. Ale církev svého neměnného Boha proměnila z JEDNOHO na TŘI! Světlo se však vrátilo v čase večera. Jak podivuhodné, že tato pravda přišla v době, kdy se Židé vracejí do Palestiny. Bůh a Kristus jsou JEDNO. Ježíš je ZÁROVEŇ PÁNEM I KRISTEM.

Jan měl zjevení a tím Zjevením byl JEŽÍŠ; a On se nám tady v Písmu sám představuje: „JÁ JSEM ten, který byl, který je a který přichází, ten Všemohoucí.“ Amen.

Pokud se toto zjevení vymyká vašemu chápání, pak hledejte a proste o to Boha. To je jediný způsob, jak je kdy budete moci obdržet. Zjevení musí přijít od Boha, nikdy nepřijde přirozenou lidskou schopností, ale duchovním obdarováním. Můžete se dokonce naučit Písmo nazpaměť, a i když je to obdivuhodné, tím toho nikdy nedosáhnete! Musí to být zjevení od Boha. Písmo říká, že nikdo nemůže říci, Ježíš je Kristus, než jedině skrze Ducha svatého. Musíte obdržet Ducha svatého a potom, jedině pak vám může Duch dát zjevení, že Ježíš je Kristem, Bohem, Pomazaným.“

(Výňatek z knihy Výklad sedmi církevních věků)