Božství

Přiznávám, že je potřeba skutečné zjevení od Ducha svatého k porozumění pravdy o Božství.
Abychom mohli Božství porozumět, musíme vzít Bibli jako celek.

Jan 1:1 a 14
Na počátku bylo slovo, a to slovo bylo u Boha, a to slovo byl Bůh….
…. a slovo bylo (učiněno) tělem a přebývalo mezi námi.

I. Mojžíšova 1:1
Na počátku Bůh stvořil  nebe a zemi.

Předtím než byl začátek, byla věčnost. Začněme od věčnosti, tzn. předtím, než Bůh stvořil nebe a zemi. Ne v I. Mojžíšově 1:1 nebo v Evangeliu Jana 1:1.

Předtím než začal čas, tam byl ELOHIM – veliký věčný Duch; „JÁ JSEM“ – SÁM-existující Jeden, také znám jako JHVH.

Vlastnosti charakterizující Elohima jsou:

• VĚČNÝ (Nemá ani začátek, ani konec)
• VŠEMOHOUCÍ (On je všemohoucí)
• VŠEVĚDOUCÍ (On zná všechno)
• VŠUDYPŘÍTOMNÝ (On může být všude)
• SUVERÉNNÍ (Dělá, co chce)
• NEKONEČNÝ (On nemá žádné meze)

Co Bible říká o „Bůh Elohim“:

Izaiáš 43:10-11
Žádný bůh nebyl přede mnou utvořen a ani po mně nebude. Já, já sám jsem Hospodin a není spasitele kromě mne.

Izaiáš 45:21
[Kdo jiný] než já, Hospodin? Kromě mě jiný Bůh není, spravedlivý Bůh a spasitel – [není tu] žádný kromě mne!

Žalm 86:10
Vždyť ty jsi veliký, činíš zázraky, jediný Bůh jsi ty!

Izaiáš 37:16
Hospodine zástupů, Bože Izraele, jenž trůníš na cherubech, ty jsi jediný Bůh všech království země! To ty jsi učinil nebesa i zem!

II. Mojžíšova 20:2-3
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, z domu otroctví. Neměj žádné bohy kromě mne.

Elohim má věčné myšlenky a atributy, které on chtěl vyjádřit. Chtěl být jako:

Aby tyto atributy (myšlenky) Bůh mohl zamanifestovat (tzn. projevit), potřebuje TĚLO, aby je mohl provést.

Pak od Boha vyšlo “LOGOS” – SLOVO.

Jan 1:1-3 a 14
1 Na počátku bylo Slovo (LOGOS), a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
3 Všecky věci skrze ně učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, což učiněno jest.
14 A Slovo to tělo učiněno jest, a přebývalo mezi námi.

“LOGOS” znamená “Božské vyjádření Boha”; vyjádření “OBRAZU” neviditelného Boha.

“LOGOS” znamená “něco, co promluvilo; co obsahuje myšlenky mluvčího”.

“LOGOS” je “TEOFÁNIE” Boha. Tento “LOGOS” je “SYN” v předznamenání. Tento “LOGOS” je “KRISTUS”. Tento “LOGOS” stvořil všechny věci.

I. Mojžíšova 1:1
“Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi.”

Kolossenským 1:15-17
15 (Kristus) Kterýž jest obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření.
16 Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci, kteréž jsou na nebi i na zemi, viditelné i neviditelné, buďto trůnové neb panstva, buďto knížatstva neb mocnosti; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest.
17 Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá dále jen skrze něho. (uvedeny v existenci)

Kolossenským 2:9
Vždyť v Kristu bydlí celá plnost božství tělesně.

A potom z existence Otce vyšlo Logos, což byl Syn, který byl teofanií, což bylo tělo toho velikého Boha Jahve vycházející v božském Těle. To bylo Logos. Z těch velikých Pramenů Života vyšlo Slovo. A tam byla teofanie, což byl Bůh ze Slova.

Pak tato teofanie se stala tělem v osobě Ježíše Krista. A pak veškerá plnost Trojice přebývala v Něm: Otec, Syn i Duch Svatý, vše v jednom.

Ten veliký pramen, ten veliký pramen Ducha, který neměl ani začátek ani konec, ten veliký Duch se začal formovat ve stvoření; a ten Logos, který z toho vycházel, byl Synem Božím. To byla jediná viditelná forma, kterou ten Duch měl. Byla to teofanie, což znamená tělo, a to tělo se podobalo lidskému tělu.

A ten tělesný tvar byl nazván vědeckým pojmem, “Logos.” Ten Logos, který vyšel od Boha. Jinými slovy, kdybychom vyhledali lepší slovo, mohli bychom říct teofanie. Teofanie je lidské tělo, které je oslavené. Ale ne tak docela z masa a krve, jak bude v tom oslaveném stavu, ale přesto je ve stavu lidského těla, i když nejí, i když nepije, ale je to tělo. Tělo, které na nás očekává, jakmile opustíme tohle. Nuže, v tom pak vstupujeme do toho těla. A to je právě ten druh těla, ve kterém byl Bůh. Protože On řekl, “Učiňme člověka k obrazu našemu, podle podobenství našeho.”

Manifestace Boha:

1. Melchisedech

Židům 7:1-3
1 Nebo ten Melchisedech byl král Sálem, kněz Boha nejvyššího, kterýž vyšel v cestu Abrahamovi, navracujícímu se od pobití králů, a dal jemu požehnání.
2 Kterémuž Abraham i desátek dal ze všeho. Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti, potom pak i král Sálem, to jest král pokoje,
3 Bez otce, bez matky, bez rodu, ani počátku dnů, ani skonání života nemaje, ale připodobněn jsa Synu Božímu, zůstává knězem věčně.

“Nyní, MELCHISEDECH, Král Sálemu, nejvyšší Kněz, ten Král pokoje, což nebylo nic jiného než první část Pána Ježíše Krista, a když se On setkal s Abrahamem, On snědl s Abrahamem Večeři Páně a požehnal mu. Kým byl tento kněz? Nikým jiným než ztělesněným Pánem Ježíšem Kristem. Potom co se setkal s Abrahamem a dal mu, jakožto lidu, s kterým uzavřel smlouvu, Večeři Páně, byl ve své velkolepé moci tím Stejným i o něco později.”

Melchisedech – vyjádřen v těle

“Když byl Ježíš zjeven ve Starém zákoně v teofanii, v osobě Melchisedechově, ne v kněžství, ale v osobě muže. Protože tento muž (Ježíš) se ještě nenarodil, ale On byl v teofanii; a tak On neměl ani otce ani matku. On byl samotným Bohem. On byl projeven ve formě muže, který se jmenoval král Sálemu, což je král Pokoje a král Spravedlnosti. Rozumíte? On byl Melchisedechem. On neměl ani otce, ani matku, ani počátek dnů, ani konec života, rozumíte. To byl Ježíš v teofanii, ve formě člověka.”

Další zastoupení (vyjádření) Boha:

K Mojžíši a k Izraeli

     Bůh jako:

• Ohnivý sloup
• Oblak během dne
• Sláva Shekinah
• Manna z nebe
• Mosazný had
• Skála v poušti

Bible prorokuje:

Izaiáš 9:6
Nebo dítě narodilo se nám, syn dán jest nám, i bude knížetství na rameni jeho, a nazváno bude jméno jeho: Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje.

„Zde si všimněte: Ježíš je nazván Otcem věčnosti; jak je to možné, když někteří tvrdí, že Osoba Ježíše je rozdělena na Ježíše a Otce. Proto to nemůžou být osoby a zároveň je Bohem.“

Izaiáš 7:14
Protož sám Pán dá vám znamení: Aj, panna počne, a porodí syna, a nazve jméno jeho Immanuel.

Marie jako inkubátor Boží krve

Lukáš 1:30-31
I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
A počneš v životě (počneš v lůnu), a porodíš syna, a nazveš jméno jeho Ježíš.

On si ji použil jakožto inkubátor, ale dítě patřilo výhradně Bohu. Opravdu. On byl stvořitelem jak i vajíčka tak i hemoglobinu. A hemoglobin pochází samozřejmě od mužského pohlaví, a On byl stvořitelem toho. A Marie to dítě porodila bez žádné senzace, o nic víc, než že ji zastínil Duch svatý, a stvořil v jejím lůně krevní buňku a vajíčko, a zplodil toho muže, Ježíše Krista.

„A ten veliký STVOŘITEL SE STAL mým SPASITELEM, sestoupil dolů, do malé BUŇKY KRVE, NE skrze člověka, ale PANNA se stala ženou; a vzal tuto malou buňku ženy, a ZFORMOVAL SI MALÝ DŮM a PŘEBÝVAL V NÍ. Ó, to – to by mělo být překvapující. JAHVE nad hromadou hnoje ve chlévě, pláče: JAHVE v JESLÍCH se slámou. To je VĚČNÉ ZNAMENÍ.“

„To nebyla židovská krev. To nebyla pohanská krev. To byla tvůrčí buňka krve, Sám Bůh. A teď, skrze tuto Krev, tvořil smíření za naše hříchy, očišťuje věřícího, odebírajíc všechny jeho hříchy od něj pryč, tak jako kdyby nikdy před tím nezhřešil. Bůh je vhazuje do moře zapomenutí.“

2. Ježíš je MUŽ s lidským tělem, duší a duchem

I. Timoteovi 3:16
Tajemství zbožnosti je nesporně veliké: Bůh byl zjeven v těle,……

„Ale první věcí, kterou je, je trojitá bytost, jako například Otec, Syn, a Duch Svatý. Otec, Syn a Duch Svatý jsou tři tituly týkající se jedné bytosti, kterou je Ježíš Kristus.“

„A ty jsi DUŠE, TĚLO a DUCH. Ale je potřeba všech těch třech abys byl ty. Pouze s jedním z nich, nemůžeš být ty. Je potřeba těch TŘECH, abys existoval ty… Ty žiješ v domě – DUŠE, TĚLO a DUCH. Takto žil Bůh v Ježíši Kristu, dohromady DUŠE, TĚLO a DUCH.“

A tak víme, že v něm přebývala Plnost Božství v těle. Celé božství bylo v něm. On byl současně Otcem, Synem i Duchem Svatým, avšak přebýval v lidském těle – teofánie Boha, veliký obraz Boha, podle kterého on stvořil člověka, potom ho umístil na zemi…. On měl tělo; Bůh není bez těla. Bůh má tělo, a ono vypadá jako člověk.“

BŮH SE STAL ČLOVĚKEM

„Bůh je duch. On neměl ruce, dokud se nestal Ježíšem. Neměl paty, ramena, nohy atd., dokud se nestal Ježíšem. On přišel do stáje, narozen nad hromadou hnoje.“

„A malý Jahve plakal v jeslích, malý Jahve hrál si jako chlapec, malý Jahve dřel jako člověk, On zkřížil svou úlohu [hereckou roli] s námi. Bůh se stal člověkem. Když se narodil Ježíš Kristus, Bůh byl člověk na zemi… Dřel a pracoval a věděl, co to je být náctiletým. Prošel si každým pokušením, kterým procházíme my. Bůh to udělal, aby mohl vykonávat svůj spravedlivý soud.“

Jan 8:56-59
56  Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.
57  Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl? 
58  Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem. 
59  I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj.

Jan 10:30-33
32 Já a Otec jedno jsme. 
31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
33 Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

Jan 14:8-9
8 Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.
9 Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdo vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce?

Zde je jedna otázka: Jak je tedy možné, aby byly 3 osoby? Filip se ptá: „Ukaž nám Otce.“ Ježíš odpovídá stručně: „Já jsem Otec.“ A pak říká: „…od Otce svého.“ Kde je tedy odpověď?

Odpověď je uprostřed! K tomuto porozumění je potřeba Božího zjevení.

I. Korintským 2:2
Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi, nežli Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.

Apoštolé nechtěli znát nic jiného než Ježíše.

3. Mudrci uctívají dítě

Matouš 2:11
Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.,

Zlato mluví o Božství. Zlato představuje království.

Myrha je hořká bylina. Myrha symbolizuje smrt a nejvyšší oběť. – „On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena, a sinalostí jeho lékařství nám způsobeno.“ (Izaiáš 53:5).

Kadidlo je parfém, sladce vonící vůně; kadidlo mluví o službě, o svatém kněžství.

Ježíš jako dvanáctiletý chlepec

Lukáš 2:40
Děťátko pak rostlo, a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.

„Tento malý chlapec, dvanáctileté dítě, v té době v něm Otec nepřebýval, protože On sestoupil na něj, když byl pokřtěn; on viděl, jak Duch Boží sestupuje (Vidíte?), a šel v Něm.“

Křest v řece Jordán

Jan 1:32-34
32 A svědectví vydal Jan, řka: Viděl jsem Ducha sstupujícího jako holubici s nebe, a zůstal na něm.
33 A já jsem ho neznal, ale kterýž mne poslal křtíti vodou, ten mi řekl: Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm, tenť jest, kterýž křtí Duchem svatým.
34 A já jsem viděl, a svědectví jsem vydal, že on jest ten Syn Boží.

„Na počátku Jeho služby, když Duch Svatý na Něj sestoupil, když Jej Jan křtil, a On se stal Pomazaným Mesiášem… Teď, pamatujte si, když se narodil On byl Božím Synem. On byl Božím z panny narozeným Synem. Ale když on se stal Mesiášem, když na Něj sestoupil Duch Svatý, tehdy se stal Mesiášem, protože “Mesiáš” znamená “pomazaný.” Vidíte? A On se stal Pomazaným, když Duch Svatý na Něj sestoupil.“

Lukáš 3:23
Ježíš pak počínal býti jako ve třidcíti letech, jakž domnín byl, syn Jozefův.

30 let – význam

Josef byl ve 30 letech, když ho faraon pověřil, aby se stal jeho zástupcem Egypta (I. Mojžíšova 41:46); David měl 30 let, když se stal králem (II. Samuelova 5:4), Lévité a kněží dělají totéž (IV. Mojžíšova 4:2-3).

Ježíš ukazuje svou trojitou službu

Po čtyřicetidenním půstu byl Ježíš ďáblem třikrát pokoušen (Matouš 4:1-11) – Ježíš je pokoušen (jeho služba):

• pro chleba
• pro pýchu
• pro slávu

První tah: uzdravování a zázraky

Druhý tah: prorokování a rozeznávání

Třetí tah: zjevení Slova

Náš Pán Ježíš Kristus – JAK ČLOVĚK, TAK BŮH:

ČLOVĚK	BŮH
Pokoušen ďáblem (Matouš 4:4)	Přemohl Slovem
Toužil po jídle (Marek 11:12)	Nakrmil 5 000 lidí Chlebem života (Jan 6:10) – „Já jsem Chleba života“
Ztrápen (Marek 4:39)	Přimluvil bouři (Marek 4:39)
Plakal (Jan 11:35)	Vzkřísil mrtvé (Lazar: Jan 11:32 – 45)
Zemřel (Marek 15:37)	Vstal z mrtvých (Lukáš 24:6)
Víc než 50 let starý? Viděl Abrahama.	„Předtím než Abraham, JÁ JSEM BYL“ – „Já jsem ta skála v poušti…“

Hora proměnění

Matouš 17:1-5
1 A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho, i uvedl je na horu vysokou soukromí,
2 A proměnil se před nimi. I zastkvěla se tvář jeho jako slunce, roucho pak jeho učiněno bílé jako světlo.
3 A aj, ukázali se jim Mojžíš a Eliáš, rozmlouvající s ním.
4 A odpověděv Petr, řekl Ježíšovi: Pane, dobré jest nám tuto býti. Chceš-li, uděláme tuto tři stánky, tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden.
5 Když pak on ještě mluvil, aj, oblak jasný zastínil je. A aj, hlas z toho oblaku řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž, mi se dobře zalíbilo, toho poslouchejte.

V zahradě Getsemane

„Jeho poslední nářek, “Eli, Eli. Bože můj, Bože můj,” to byl člověk. “Proč jsi mne opustil?“ V zahradě Getsemane Jej pomazání opustilo, víte, On musel zemřít jako hříšník. On zemřel jako hříšník, to nebyly Jeho hříchy, ale moje a tvoje. To je tam, kam se tato láska dostane, nesouc moje hříchy.“

„Duch Jej opustil v zahradě Getsemane; musel zemřít ten člověk. “Zamyslete se, že On to nemusel udělat. To byl Bůh. Bůh pomazal to tělo, což bylo lidské tělo, a On nemusel… Kdyby tam vyšel jako Bůh, nikdy by nemusel zemřít takovou smrtí; nemůžete přece zabít Boha.“

Marek 14:32-36
32 I přišli na místo, kterémuž jméno Getsemany. Tedy řekl učedlníkům svým: Seďtež tuto, až se pomodlím.
33 A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana, počal se lekati a velmi teskliv býti.
34 I dí jim: Smutná jest duše má až k smrti. Počekejtež tuto a bděte.
35 A poodšed maličko, padl na zemi a modlil se, aby, bylo-li by možné, odešla od něho hodina ta.
36 I řekl: Abba, Otče, všecko jest možné tobě. Přenes kalich tento ode mne, ale však ne, což já chci, ale co ty.

Na kříži

I. Timoteovi 3:16
A v pravdě velikéť jest tajemství pobožnosti, že Bůh zjeven jest v těle.

„Bůh zahalený v Ježíši, aby na kříži vykonal dílo spasení… Bůh nemohl zemřít v duchu; On je věčný. Ale On musel si vzít na sebe masku a zahrát tu část se smrtí. On zemřel, ale On to nemohl učinit ve své formě Boha. On to musel udělat ve formě Syna, jako Syna Člověka na zemi.“

„V přirozeném životě tvé tělo musí žít z něčeho, co zemřelo; potom tedy musí něco duchovně zemřít, aby byl zachráněn tvůj duchovní život. A Bůh se stal materiálem, tělem, a zemřel, abychom my mohli žít.“

„To je přesně to, co On byl. ,Ovládán bohem,‘ říká Bible. 1. Timoteovi 3:16: „Bez diskuze, veliké jest tajemství pobožnosti: Bůh byl zamanifestován v těle.“ Ovládán Ním s našima rukama. To tělo byl Bůh. Určitě byl. On byl Bůh všude, ve formě lidské bytosti.“

Matouš 27:46
A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?

Marek 15:37
Ježíš pak zvolav hlasem velikým, pustil duši (ducha).

Ježíš šel k duším ve vězení

I. Petrova 3:18-20
18 Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu, umrtven jsa z strany těla, ale obživen Duchem.
19 Skrze něhož i těm, kteříž jsou v žaláři, duchům, (On) přišed, kázal,
20 Tehdáž nepovolným, když ono jednou očekávala Boží snášelivost za dnů Noé, když dělán byl koráb, v kterémžto málo, to jest osm duší, zachováno jest u vodě.

Kristovo oslavené tělo

Po zmrtvýchvstání se Ježíš čtyřicet dní objevoval v oslaveném těle. Ukázal se například apoštolům v Emauz a v Jeruzalémě. Jeho oslavené tělo se smí zjevit, zmizet, může něco sníst, ale už nemůže zemřít. (Lukáš 24:36-40)

I. Korintským 15:40-44
40 A jsou těla nebeská, a jsou těla zemská, ale jináť jest zajisté sláva nebeských, a jiná zemských,
41 Jiná sláva slunce, a jiná sláva měsíce, a jiná sláva hvězd; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě.
42 Takť bude i vzkříšení z mrtvých. Rozsívá se porušitelné, vstane neporušitelné;
43 Rozsívá se nesličné, vstane slavné; rozsívá se nemocné, vstane mocné;
44 Rozsívá se tělo tělesné, vstane tělo duchovní. Jest tělo tělesné, jest i duchovní tělo.

Jan 20:24-29
24 Tomáš pak jeden ze dvanácti, kterýž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.
25 I řekli jemu jiní učedníci: Viděli jsme Pána. Ale on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.
26 A po osmi dnech opět učedníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dveře byly zavříny, i stál uprostřed a řekl: Pokoj vám.
27 Potom řekl Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný.
28 I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán můj a Bůh můj!
29 Dí jemu Ježíš: Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.

Kristovo nanebevstoupení

Skutky 1:9-11
9 A to pověděv, ani na to hledí, zhůru vyzdvižen jest, a oblak vzal jej od očí jejich.
10 A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli, aj, dva muži postavili se podlé nich v rouše bílém,
11 A řekli: Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Tento Ježíš, kterýž zhůru vzat jest od vás do nebe, takť přijde, jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe.

Kristus nyní sedí na trůnu Božím – Jeho kněžství je naplněno. On je nyní Velekněz, který může být dotknut naší slabostí.

Zjevení 3:21
Kdož svítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.

Marek 12:36
Nebo David praví v Duchu svatém: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, až i položím nepřátely tvé za podnože noh tvých.

Skutky 7:55-56
55 On [Štěpán] pak pln jsa Ducha svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží.
56 I řekl: Aj, vidím, nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží.

Židům 5:5-10
5 Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil, aby byl veleknězem, ale ten, kterýž řekl jemu: Syn můj jsi ty, já dnes zplodil jsem tebe.
6 Jakž i jinde praví: Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova.
7 Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu, kterýž ho mohl zachovati od smrti, s křikem velikým a slzami obětoval, a vyslyšán jest v tom strachu.
8 A ačkoli byl Syn Boží, z toho však, což strpěl, naučil se poslušenství.
9 A tak dokonalý jsa, učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného,
10 Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova.

Židům 3:1-2
1 A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a velekněze vyznání našeho, Krista Ježíše,
2 Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl ve všem domě jeho.

Duch Krista se vrací: zaslíbení návratu Ducha Kristova padesát dnů od zmrtvýchvstání:

Lukáš 24:49
A aj, já pošli zaslíbení Otce svého na vás. Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě, dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti.

Skutky 1:8
Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové, i v Jeruzalémě, i ve všem Judstvu, i v Samaří, a až do posledních končin země.

Skutky 2:1-4
1 A když přišel den padesátý, byli všickni jednomyslně spolu.
2 I stal se rychle zvuk s nebe, jako valícího se větru prudkého, a naplnil všecken dům, kdež seděli.
3 I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň, kterýž posadil se na každém z nich.
4 I naplněni jsou všickni Duchem svatým, a počali mluviti jinými jazyky, jakž ten Duch dával jim vymlouvati.

Kdo je Duch Svatý?

Jan 14:16-20
16 A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,
17 Toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, neboť u vás přebývá, a v vás bude.
18 Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.
19 Ještě maličko, a svět mne více neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, i vy živi budete.
20 V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás.

Galatským 4:6
A že jste synové, poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše, volajícího: Abba, Otče.

I. Korintským 3:16
Zdaliž nevíte, že chrám Boží jste, a Duch Boží v vás přebývá?

Kolossenským 1:26-27
26 To tajemství skryté od věků a národů, nyní pak zjevené svatým jeho.
27 Jimžto Bůh ráčil známo učiniti, kteraké by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi pohany, jenž jest Kristus v vás, ta naděje slávy.

Apoštol Pavel (Saul) se setkává s Ježíšem – Ježíš znovu používá formu ohnivého sloupu:

Skutky 9:1-5
1 Saul pak ještě dychtě po pohrůžkách a po mordu proti učedníkům Páně, šel k nejvyššímu knězi biskupovi,
2 A vyžádal od něho listy do Damašku do škol, nalezl-li by tam té cesty které muže neb ženy, aby svázané přivedl do Jeruzaléma.
3 A když byl na cestě, stalo se, že již přibližoval se k Damašku. Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo z nebe.
4 A padna na zem, uslyšel hlas k sobě řkoucí: Sauli, Sauli, proč mi se protivíš?
5 Kterýž řekl: I kdo jsi Pane? A Pán řekl: Já jsem Ježíš, jemuž ty se protivíš. Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.

Kristův druhý příchod: VZETÍ

Ztělesněný Bůh přichází nazpět pro svou nevěstu po sedmi církevních věkách.

Vytržení je proces: křik, hlas a trouba (I. Tessalonicenským 4:16-18)

Kristus přijde jako zloděj v noci; v mžiku oka. (I. Tessalonicenským 5:4, II. Petrova 3:10, Zjevení 16:15)

O času dokončení služby mluví v Malachiáši 4; o poselství o víře k vytržení Zjevení 10:7 a Lukáš 17:30

Šest vytržení v Bibli

TŘI VYTRŽENÍ VE STARÉM ZÁKONĚ:

• Enoch (Genesis 5:24)

• Eliáš (II. Královská 2:1)

• Svatí Starého Zákona (Matouš 27:50-53)

TŘI VYTRŽENÍ V NOVÉM ZÁKONĚ:

• Pán Ježíš (Skutky 1:9)

• Pohanská Nevěsta (I. Tessalonicenským 4:16-17)

• Dva svědci (Zjevení 11:12)

Po vzetí Nevěsty Kristus pošle dva proroky (Mojžíše a Eliáše) k vyvolání 144 000 Židů na hostinu smíření během Období soužení.

Zjevení 11:3-6
3 Ale dám je dvěma svědkům svým, kteří budou prorokovati tisíc dvě stě a šedesáte dnů, oblečeni jsouce v pytle.
4 Ti jsou dvě olivy a dva svícnové, stojící před obličejem Boha vší země.
5 Jimžto jestliže by kdo chtěl ubližovati, oheň vyjde z úst jejich, a sžíře nepřátely jejich; a kdož by koli jim škoditi chtěl, takť musí zabit býti.
6 Ti mají moc zavříti nebe, aby nepršel déšť za dnů proroctví jejich; a mají moc nad vodami, aby je obrátili v krev, a bili zemi všelikou ranou, kolikrát by koli chtěli.

Třetí Kristův příchod

Zjevení 19:11-16
11 I viděl jsem nebe otevřené, a aj, kůň bílý, a ten, kterýž seděl na něm, sloul Věrný a Pravý, a spravedlivě soudí i bojuje.
12 Oči pak jeho byly jako plamen ohně, a na hlavě jeho korun množství, a měl jméno napsané, kteréhož žádný neví, než on sám.
13 A byl odín rouchem pokropeným krví, a sloveť jméno jeho Slovo Boží.
14 A rytířstvo nebeské jelo za ním na bílých koních, jsouce odíni kmentem bílým a čistým.
15 A z úst jeho vycházel meč ostrý, aby jím bil národy. Nebo on bude je spravovati prutem železným; onť i pres vína hněvu a prchlivosti Boha všemohoucího tlačiti bude.
16 A máť na rouchu a na bedrách svých napsané jméno: Král králů a Pán pánů.

Oheň Armagedonu připraví zemi pro Milénium. Kristus a Nevěsta vládnou v Miléniu – 1000 let líbánek na Zemi – Kristus provádějící roli jako Syn Davidův.

Edenská zahrada bude obnovena pro posledního Adama a Jeho nevěstu.

Bude stvořeno nové nebe a nová země.

Potom je Satan zničen a pak z bílého trůnu přichází rozsudek.

Zjevení 21:1-4
1 Potom viděl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první země byla pominula, a moře již nebylo.
2 A já Jan viděl jsem město svaté, Jeruzalém nový, sstupující od Boha s nebe, připravený jako nevěstu okrášlenou muži svému.
3 I slyšel jsem hlas veliký s nebe, řkoucí: Aj, stánek Boží s lidmi, a bydliti bude s nimi, a oni budou lid jeho, a on Bůh s nimi bude, jsa Bůh jejich.
4 A setře Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly.

Nastává opět věčnost. Úřad Synovství bude ukončen.

I. Korintským 15:24-28
A až mu všechny věci budou podřízeny, tehdy bude i sám Syn podřízen v tomu, jenž mu všechny věci podřídil, aby vším ve všech byl Bůh.

Římanům 8:29
Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.

ROZDĚLENÍ JEDNOHO BOHA

(Také znám ve třech úřadech nebo třech manifestacích JEDNOHO BOHA, ale NIKDY TŘECH OSOB!)

OTCOVSTVÍ	SYNOVSTVÍ	DUCH SVATÝ
Bůh “NAD” námi	Bůh “S” námi	Bůh “V” nás
PÁN	JEŽÍŠ	KRISTUS
Sloup ohně u Mojžíše	Lidské tělo	Sloup ohně o Letnicích
JEDEN BŮH: Bůh EN MORPHE = JEDEN BŮH měnící  “masky”
Jako Otec	Jako Syn	Jako Duch Svatý
JEDEN ČLOVĚK – PŘÍKLAD: OTEC SYN MANŽEL DĚDEČEK

„Ježíš Kristus je Bůh“

„No, a to je to zjevení ─ Ježíš Kristus je Bůh. Jahve Starého zákona je Ježíš Nového. Bez ohledu na to, jak velice byste se o to i pokoušeli, nemůžete dokázat, že jsou tři Bohové. Nicméně na druhé straně je k tomu zapotřebí zjevení Duchem svatým, aby byla poznána pravda, totiž, že On je Jeden. Je k tomu zapotřebí zjevení, abychom viděli, že Jahve Starého zákona je Ježíš Nového. Satan se vetřel do církve a lidi na tuto pravdu zaslepil. A když už jednou byli zaslepeni, netrvalo to dlouho, a Římská církev přestala křtít ve jménu Pána Ježíše Krista.

Přiznávám, že je zapotřebí skutečného zjevení od Ducha svatého k porozumění pravdy o Božství v těchto dnech, kdy je Písmo mezi námi tak překrouceno. Církev vítězů a přemožitelů je však postavena na zjevení; proto můžeme očekávat, že nám Bůh svoji pravdu zjeví. Co se vodního křtu týče, tady teď opravdu nepotřebujeme žádné zjevení, protože ono je rovnou zde a hledí vám přímo do očí. Myslíte, že by bylo možné, aby apoštolové, byť i jen na jednu minutu, upustili od přímého rozkazu Božího, křtít ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého, a byli by tak nalezeni v úmyslné neposlušnosti? Znali to Jméno, a proto neexistuje jediné místo v Písmu, kde by křtili jinak než ve jménu Ježíše Krista. Zdravý lidský rozum vám přece musí říci, že kniha Skutků je církev v akci; a jestliže tímto způsobem křtili, pak je to ta správná cesta, jak má být křtěno. Pokud si však myslíte, že je to přísné, co si pak myslíte o tom, že každý, kdo nebyl pokřtěn ve jménu Pána Ježíše Krista, musel být pokřtěn ještě jednou?

Skutky apoštolů 19:1−6: A když byl Apollos v Korintu, stalo se, že Pavel prošel horními kraji a přišel do Efezu. A když tam našel některé učedníky, řekl jim: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ Ale oni mu řekli: „Nikdy jsme ani neslyšeli, že je Duch svatý.“ Řekl jim: „Jak jste tedy pokřtěni?“ A oni řekli: „Janovým křtem.“ Pavel tedy řekl: „Jistě, Jan křtil křtem pokání a říkal lidem, aby uvěřili v Toho, který měl přijít po něm, to je v Krista Ježíše.“ Když to tedy uslyšeli, byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, sestoupil na ně Duch svatý, a oni mluvili jazyky a prorokovali. Tady to je! Tito dobří lidé v Efezu slyšeli o přicházejícím Mesiáši. Jan o Něm kázal. Byli pokřtěni k pokání z hříchů; ve víře očekávali na Ježíše. Avšak nyní byla doba ohlédnout se zpět na Ježíše a dát se pokřtít na odpuštění hříchů. Byl čas, aby přijali Ducha svatého. A když byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše Krista, vkládal na ně Pavel ruce a Duch svatý na ně sestoupil.

Ó, ti vzácní lidé v Efezu byli ušlechtilými lidmi, a pokud někde někdo měl to právo mít pocit jistoty, pak to byli oni. Všimněte si, jak daleko došli. Oni prošli celou cestu, až byli hotovi přijmout přicházejícího Mesiáše. Byli na Něho připraveni. Ale nevidíte, že i přesto vše Jej minuli? On přišel a odešel. Bylo zapotřebí, aby byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše Krista. Potřebovali být naplněni Duchen svatým.

Jestliže jste pokřtěni ve jménu Pána Ježíše Krista, naplní vás Bůh svým Duchem. To je Slovo. Skutky 19:6 – to, co jsme četli – bylo vyplněním Skutků 2:38: „Pokání čiňte, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů, a přijmete dar Ducha svatého.“ Hleďte, Pavel řekl skrze Ducha svatého přesně totéž, co řekl skrze Ducha svatého Petr. A co bylo řečeno, nemůže být změněno. Musí to zůstat od Letnic až ke křtu posledního vyvoleného stejné. Galatským 1:8: „Ale kdybychom vám my anebo anděl z nebe kázali jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, ať je proklet.“

Tedy, někteří z vás ‚jednotářů‘ křtí nesprávně. Vy křtíte k obnovení, jako kdybyste tím ponořením do vody mohli být spaseni. Obnovení nepřichází vodou, ale je to dílo Ducha. Muž, který z Ducha svatého přikázal: „Čiňte pokání, a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista,“ neřekl, že voda obnovuje, ale že je to jen důkaz dobrého svědomí vůči Bohu, a to je všechno. 1. Petrova 3:21: „Podobným způsobem také nás nyní zachraňuje křest, nikoli odstraněním tělesné špíny, ale dobrého svědomí k Bohu, skrze vzkříšení Ježíše Krista.“ Tak tomu věřím.

Pokud má někdo takovouto nesprávnou představu, že by mohlo být historicky dokázáno, že se křest prováděl jinak než ve jménu Ježíše Krista, tomu radím, aby si přečetl církevní dějiny a vyhledal si to sám. Níže uvedený případ je pravdivá zpráva o vodním křtu v Římě v roce 100 po Kristu, zveřejněná v časopisu Time z 5. 12. 1955: „Diakon zvedl ruku a Publius Decius vstoupil dveřmi ke křtitelnici. Marcus Vasca, obchodník se dřevem, stál až po pás ve vodě. Usmíval se, když se Publius brodil vodou a postavil se vedle něj. ‚Věříš?‘, zeptal se. ‚Věřím,‘ odpověděl Publius. ‘Věřím, že mé spasení je od Ježíše Krista, který byl ukřižován pod Pontským Pilátem. S Ním jsem zemřel, abych s Ním měl věčný život.‘ Pak ucítil, jak ho silná paže strhla dozadu a ponořila ho do vody. Když se za ním studená voda zavírala, v uších mu zněl Marcusův hlas: ‚Křtím tě ve jménu Pána Ježíše.‘

Až do doby, než se tato pravda ztratila (a nevrátila se až v tomto posledním věku, to znamená od Nicei až na rozhraní tohoto století), křtili ve jménu Pána Ježíše Krista. Ta pravda se nicméně musí znovu vrátit. Satan nemůže zjevení zabránit, pokud je Duch chce dát.

Ano, kdyby existovali tři Bohové, pak byste mohli plným právem křtít v Otce a v Syna a v Ducha svatého. Ale zjevení, které bylo Janovi dáno, bylo, že je jeden Bůh a Jeho jméno je PÁN JEŽÍŠ KRISTUS.  A křtíte jen v JEDNOHO Boha, Jeho samého. Proto Petr křtil o Letnicích tak, jak křtil. Musel být věrný zjevení, které bylo dáno: „Ať tedy ví s jistotou všechen dům Izraele, že Bůh Ho učinil Pánem a Kristem – toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali.“ To je On: „Pán Ježíš Kristus.“

Pokud je Ježíš ‚zároveň‘ Pánem i Kristem, pak On (Ježíš) je a nemůže být nikým jiným než „Otcem, Synem a Duchem svatým“ v JEDNÉ osobě, zjevené v těle. Neníto „Bůh ve třech osobách, svatá trojice“, ale jeden Bůh, jedna Osoba, se třemi hlavními tituly a třemi úřady, které tyto tituly dokazují. Poslechněte si to ještě jednou. Tentýž Ježíš je ‚zároveň‘ Pán i Kristus. Pán (Otec) a Kristus (Duch svatý) jsou JEŽÍŠ, neboť On (Ježíš) je ‚zároveň‘ Pán i Kristus.

Pokud nám toto neukáže zjevení Božství, pak to neudělá nic jiného. Pán není nikdo jiný. Kristus není nikdo jiný. Tento Ježíš je Pán Ježíš Kristus — JEDEN BŮH.

Filip jednoho dne řekl Ježíšovi: „Pane, ukaž nám Otce, a to nám stačí.“ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mne, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak to, že tedy říkáš: ‚Ukaž nám Otce‘? Já a Otec jedno jsme.“ Jednou jsem to citoval a jedna paní řekla: „Okamžik, pane Branhame, vy a vaše žena jste také jedno.“

Řekl jsem: „Ne tímto způsobem.“

Zeptala se: „A jak tedy?“

Řekl jsem jí: „Vidíte mne?“

„Ano.“

„A vidíte moji ženu?“

„Ne.“

Řekl jsem: „Tady se jedná o zcela jiný druh jednoty, protože Ježíš řekl: Kdo vidí mne, vidí Otce.“

Prorok řekl, že v čase večera bude světlo. Slova jedné písně jsou následující:

V čase večera bude světlo, stezku do Slávy najdete určitě na cestě vodního křtu; hle, dnešní světlo – pohřbeni v drahocenném Ježíšově jménu. Mladí a staří, čiňte pokání ze svých hříchů, Duch svatý vejde do vás jistě. Večerní světlo přišlo a je skutečností, že Bůh a Kristus jsou jedno.

Před nedávnem jsem mluvil s jedním židovským rabínem. Řekl mi: „Vy pohané přece nemůžete Boha ‚rozseknout‘ na tři kusy a dát Jej potom nějakému Židu; nejsme přece tak hloupí.“

Řekl jsem mu: „No, a o to se právě jedná, rabi, my jsme ‚nerozsekli‘ Boha na tři kusy. Věříš přece prorokům, že ano?“

On řekl: „Samozřejmě.“

„Věříš Izaiáši 9:6? O kom to mluvil prorok?“

 „O Mesiáši.“

Řekl jsem: „V jakém poměru bude Mesiáš k Bohu?“

On řekl: „Bude Bohem.“

Řekl jsem: „To je správné.“ Amen.

Nemůžete z Boha udělat tři osoby, nebo ho rozložit na tři díly. Žádnému Židu nemůžete říci, že je nějaký Otec, Syn a Duch svatý. Hned by vám řekl, odkud se tato myšlenka vzala. Židé vědí, že toto vyznání bylo ustanoveno na koncilu v Nicei. Není divu, že námi opovrhují jako pohany.

Mluvíme o jednom Bohu, který se nemění. Židé  tomu také věří. Ale církev svého neměnného Boha proměnila z JEDNOHO na TŘI! Světlo se však vrátilo v čase večera. Jak podivuhodné, že tato pravda přišla v době, kdy se Židé vracejí do Palestiny. Bůh a Kristus jsou JEDNO. Ježíš je ZÁROVEŇ PÁNEM I KRISTEM.

Jan měl zjevení a tím Zjevením byl JEŽÍŠ; a On se nám tady v Písmu sám představuje: „JÁ JSEM ten, který byl, který je a který přichází, ten Všemohoucí.“ Amen.

Pokud se toto zjevení vymyká vašemu chápání, pak hledejte a proste o to Boha. To je jediný způsob, jak je kdy budete moci obdržet. Zjevení musí přijít od Boha, nikdy nepřijde přirozenou lidskou schopností, ale duchovním obdarováním. Můžete se dokonce naučit Písmo nazpaměť, a i když je to obdivuhodné, tím toho nikdy nedosáhnete! Musí to být zjevení od Boha. Písmo říká, že nikdo nemůže říci, Ježíš je Kristus, než jedině skrze Ducha svatého. Musíte obdržet Ducha svatého a potom, jedině pak vám může Duch dát zjevení, že Ježíš je Kristem, Bohem, Pomazaným.“

(Výňatek z knihy Výklad sedmi církevních věků)